Jdi na obsah Jdi na menu

Sraz chovatelů kavkazských ovčáků, autokemp Nesytá, obec Vyhnánov

2. 4. 2005

Sraz chovatelů kavkazských ovčáků, autokemp Nesytá, obec Vyhnánov, 2.4.2005

Pátek

Je pátek dopoledne, krásný slunečný den 2.dubna 2005 a vyjíždím spolu s naší Belou na cestu dlouhou téměř 250 km. Naším cílem je autokemp Nesytá u obce Vyhnánov, v krásné krajině Podkrkonoší. Místo zcela odpovídá názvu obce, jedná se o malou vesnici o několika staveních obklopenou krásnými, hlubokými smrkovými lesy. Cílem dnešního dne je bonitace, kterou očekávám s napětím. Pro mne jako kynologického začátečníka se jedná o první akci tohoto typu, pro Belu také.

Po klidné a pohodové cestě přijíždíme asi o půl třetí odpoledne do cíle naší cesty. Vítají nás organizátoři akce – manželé Froňkovi a jdeme ihned „na plac“. Začínáme posouzením typu a měřením kohoutkové výšky, hrudníku, atd., u čehož se Bela nezapomene „předvést“. Pokračujeme posouzením chodu a je tu závěr – napadení na vycházce figurantem s klackem, v podání pana Froňka. Tím končíme. Na moji otázku, jak jsme dopadli, dostávám pro mne nic neříkající odpověď 5+ s vysvětlením, že se jedná o nejlepší možný výsledek. Můj kynologický obzor je opět o něco rozšířen. Jdeme na naši chatku, Bela dostává teprve nyní, po dlouhé cestě a bonitaci, svoji misku plnou  čerstvé vody a já jí děkuji, jakou má se mnou trpělivost, aniž by si slůvkem postěžovala.

Po krátkém odpočinku vyrážíme na výlet do okolních lesů, zdoláváme Liščí horu s několika malebnými usedlostmi, probouzejícími v nás představu života v dřevěném domečku, uprostřed lesů, se stádečkem ovcí, ženou u pece pekoucí čerstvý chléb … Míříme směrem na obec Hajnice, místy smrkovými lesy hustě posetými  velkými kameny, místy krásně smíšenými lesy, probouzejícími se s blížícím se jarem opět k životu. Po asi dvouhodinovém pochodu dáváme pauzu, leháme oba do trávy. Já mám pauzu vylepšenou o krajíc chleba na svačinu, Bela si musí počkat na svoji večerní dávku. Pokračujeme dále, cestou několikrát vidíme srnky pozorujíce nás z povzdálí, zdejší kraj vypadá velmi pěkně zazvěřen vysokou. Přes obec Kohoutov se vracíme opět do našeho kempu. Zde, příjemně unaveni dlouhou vycházkou, Bela se s chutí dává do své večerní dávky a já si sedím u zaslouženého pivečka.


Sobota

V tento první den soutěží přezkušování povahy je vidět, že se tato setkání těší velké přízni chovatelské obce. Vysoká účast ve všech kategoriích dávající v celkovém součtu více jak 50 posuzovaných psů je toho dokladem.

V kategorii štěňat obdivuji krásný výkon malého, teprve tříměsíčního moskeváčka, který svého majitele zdatně ochraňuje i před figurantem najíždějícím na něho ( z patřičné vzdálenosti), kolečky. Předvádí opravdu neuvěřitelný výkon a zaslouženě mu patří druhé místo, po rozestřelu se psem ve věku 11ti měsíců.

Jako další jdeme na plac my s Belou a po pěkném bojovném výkonu vítězíme. Útok figuranta Michala s klackem i atak bely na úvazu jsou disciplíny, v kterých dostává příležitost se plně projevit.

V kategorii psů do 24 měsíců obdivuji nádherný bojovný výkon velmi pěkného, 16-ti měsíčního psa a je mi jasné, že v neděli ve společné soutěži nás čeká velmi těžký konkurent.
Po těchto třídách dorostu přicházejí na řadu královské kategorie fen a psů nad 24 měsíců, s nebývalým počtem 15 soutěžících v kategorii psů. Zde držíme s Belou palce našim kamarádům Naji a Baxovi z Obřan. Vzhledem k dalšímu krásnému slunečnímu dni vyrážíme opět na naši denní dávku cca 15 km, po lesích a malebných vesničkách, které jsou v okolí našeho tábora. Vracíme se právě na konec soutěží a gratulujeme Igorovi a Baxovi ke krásnému čtvrtému místu v jejich přetěžké kategorii.

Neděle

Po další romantické noci v letní chatce, kdy ráno mi teploměr v autě ukazuje -2°C, se probouzíme do již třetího krásného dne. Vzhledem k tomu, že, dle slov pořadatelů, ještě před týdnem byl všude tající sníh a voda, lepší počasí jsme si opravdu objednat ani nemohli.

Po ranní, asi hodinové vycházce podél místní říčky, která nás dovedla mezi po stráni rozesetými roubenkami až do sousední vesnice, stojíme opět připraveni na hřišti. Moje tušení se vyplnilo a včerejší vítěz mezi psy i dnes předvádí opravdu výborný výkon. My s Belou také a rozestřel, kdy čelíme téměř souběžnému útoku Michala s klackem a Jakuba s kolečky, asi i vzhledem k Beliným 22 měsícům, vyhráváme. Našemu soupeři se ale musím opravdu poklonit. Bax s Igorem přidávají do své bohaté sbírky trofejí tentokrát 3. místo v soutěži o „nejlepšího kousáče“ a víkendové setkání pomalu spěje k závěru.

Toto setkání bylo již mým čtvrtým, jedenkrát jako divák, dále pak již vždy jako soutěžící. Musím říci, že úroveň srazů neustále roste, zvyšuje se jak počet účastníků, tak i množství psů připravených předvést ty nejlepší výkony. Zde se patří také vyslovit velký dík manželům Froňkovým, kteří s velkou obětavostí a úsilím organizují tyto chovatelské srazy. Dávají tím možnost setkání podobně zapálených lidí, probíhá výměna zkušeností mezi chovateli.

Na závěr mě nezbývá nic jiného, než popřát všem zúčastněným spoustu krásných okamžiků prožitých se svými psy.

Brzy na viděnou na podzim !

Radek