Jdi na obsah Jdi na menu

Léto je tu – co na to kavkazani ?

1. 6. 2006

Léto je tu – co na to kavkazani ?



Máme polovinu července, jsou tu tropická vedra, u nás v práci se nic neděje, žena pracuje v Praze, sám doma … Opět si tedy nazouvám toulavé boty. Co taková Českomoravská vrchovina ? No, ale sám přece nepojedu. Kterého vzít tentokrát ?
Barího vyřazuji hned, je to mohutný pes s velmi robustní a těžkou kostrou, jeho tah v zimě na sněhu je obdivuhodný, ale v létě ….
Bela toho za tři roky jejího života již se mnou absolvovala hodně, volba tedy padá na toho nejmladšího, jedenáctiměsíčního Amíra.
Po Bele má krásnou sportovní postavu, vysoké nohy, hluboký hrudník, lehký vlčí klus. Říkám si, chlapče, zkusíme to, když Ti bude horko, tak skončit u nějakého rybníka můžeme vždycky.

Trasu plánuji pečlivě, aby každé 3-4 km byla nějaká studánka, potok, rybník a - přece jen s trochou nejistoty, vyrážím.
Představte si. Ani vánek nezafouká, na slunci hodně přes třicet stupňů, horký vzduch se jen tetelí, i ty lesní cesty jsou rozpálené – člověk už dnes občas i v lese těžko hledá jinou cestu než asfaltovou … jen pod vysokými smrky nalézáme občas trochu stínu a úlevy.

Startujeme ve Fryšavě, dále pak Žákova hora, Devět skal, Lisovská skála, Malínská skála, v Kadově v hostinci zavzpomínám s nostalgií na „výjezdní zasedání“ naší firmy v lednu na běžky – ty „kadovánky“ ( bylinný likér – něco mezi fernetem a becherovkou) byly tenkrát opravdu dobré. A jsme najednou opět ve Fryšavě, v nohách dvacet kilometrů a Amír se na mne dívá – jaký bude další program ?
Strávíme příjemný večer na dvoře u kamaráda Tomáše – pana faráře ve Žďáru nad Sázavou. Já si dávám zasloužená pivečka a na posilnění utopence. A Amír dostal za odměnu večer strávený s psí kamarádkou – rok a půl starou fenkou slovenského čuvače. Nakonec najedeni, napiti a příjemně utaháni usínáme společně v přiděleném pokoji pro hosty – společně samozřejmě jen obrazně – já v posteli, Amír pěkně na koberci.

Přece jsme nejeli takovou dálku jen kvůli jedné vycházce – ráno tedy vyrážíme opět. Počasí „nádherné“, stejně jako předešlý den. Nebýt těch lesů a řídit se jen podle teploty vzduchu se zavřenýma očima, tipnul bych si tak Tunis, Egypt. Tentokrát necháváme auto v malé vísce jménem Polnička a vyrážíme směrem na Velké Dářko. U něho mne inspiruje naučný okruh kolem rybníka v délce 11 km. Absolvujeme ho s koupací zastávkou – vzhledem k jeho velikosti nacházíme klidnou písčitou zátoku, kde není ani živáčka, písčitý břeh postupně se svažující, prostě pohádka. Amír se rozvaluje, jak široký tak dlouhý, ve vodě na kraji rybníka a já si jdu zaplavat. Po této osvěžující přestávce pokračujeme dále, procházíme kolem hlavní pláže, na jejímž konci jsem vyšší snad o 10 cm – těch dotazů od kolemjdoucích, co to mám za nádherného psa – na to mé suverénní odpovědi, že se jedná odrostlé štěně, Amír se přitom vždy tváří jak neviňátko. Prostě ta chlapská ješitnost …, to bylo něco na ni.

I tento den jsme urazili nějakých 22 km. Vzhledem k počasí a věku psa myslím celkem slušný výkon. Jen v hospodě v Polničce se Amír předváděl jinak, než jsem chtěl. Pan hospodský byl velký statný chlap a nějak mu nesedl … I na konci této vycházky měl tedy energie na rozdávání.

Potvrdil se mi opět názor, který jsem poprvé slyšel od pana Tomáše Froňka. Ne vždy ten největší pes musí být i nejlepší. Mohu odpovědně prohlásit, že není nad pěkně rostlého kavkazana středního typu, spíše atletické lehčí kostry a postavy. Rychlost a tvrdost, s jakou umí jít do akce, je obdivuhodná. Stejně tak vytrvalost – myslím, že chovatelé a majitelé kavkazanů mají své psy spíše na práci než na okrasu. Velký těžký pes by po tomto výletě, který jsem absolvoval s dorostencem, skončil … Raději nemyslet.
Věřte mi, vím o čem píši. Doma máme jednoho „velkého“ a dva „sportovce“ – něco jsem s nimi již absolvoval. Na otázku, jak tedy kavkazan snáší horké letní dny, odpovídám. Dobře jak v zimě při minus 20 mu není, ale jinak zcela v pohodě. Je to pracant toho nejtěžšího kalibru a kde velký pes jiné rasy, ale podobného typu, celý den jen prospí ve stínu ukrytý před paprsky slunce, tam klidně nasadím kavkazany bez obav, že by je slunce vyřadilo z „provozu“.
Držme si tedy zdraví a povahy našich psů, ať z nich časem vlivem nějakých komerčních zájmů nemáme pěkné, velké, spící lenochody !

Chovu psů tedy zdar, a kvalitním kavkazanům zvlášť !!!

Radek     

červen 2006