Jdi na obsah Jdi na menu

14. setkání ruských a asijských plemen v Autokempu Nesytá, obec Vyhnánov

6. 11. 2007

14. setkání ruských  a asijských plemen v Autokempu Nesytá, obec Vyhnánov

 

aneb Listopadová romantika v letní táborové chatce v Podkrkonoší

 

 

Čas běží jako voda,půl roku opět uplynulo a my vyrážíme s Amírem na další chovatelský sraz. Jedeme sami, Belušku nechávám doma. Akci bych rád tentokrát absolvoval jako pohodový výlet. Znáte to, dva kavkazáci a jeden páníček, na takovém srazu,  není žádný med ..

Před odjezdem snad třikrát kontroluji, zda mám originál průkazu původu, jedeme totiž na bonitaci J.

 

Cestu si vychutnáváme,je páteční dopoledne. Všichni někam spěchají, jsou v zaměstnání, jedou na pracovní schůzky … . My máme v programu něco daleko zajímavějšího, už se těším na tu spoustu kamarádů, vycházky, soutěže, večerní posezení u pívka .

 

Bonitaci absolvujeme bez zaváhání, jen nevím, proč nechtěl Amír otevřít pusu při ukázce zubů – ráno si je snad čistil – i když tentokrát jsem ho zapomněl zkontrolovat J.

 

Vyrážíme na odpolední vycházku, jdeme podél toku říčky, vedoucí táborem, pozoruji domky, menší statky a malebné roubenky, lemující okolní svahy. Ani  nevadí, že nám, zcela výjimečně, počasí zrovna dvakrát nepřeje.

 

A je tu večer. Rozjíždí se pozvolna, polovina účastníků  ještě nedorazila. V hospůdce je opravdu čerstvo – a nám nezbývá, než začít pořádně „topit“. Pan Leier staví na stůl litránek kvalitní, velmi jemné slivovice a my se začínáme cítit opravdu dobře. Kolorit večerního posezení dotváří to, že si slivovičku dáváme z pivních půllitrů a hrnků na čaj. No, kde něco takového dnes zažijete ?  U stolu sedí „tvrdé jádro“ srazů, „figury“ Michal s Kubou, všichni Froňkovi ( ti plnoletí ), osazenstvo ze Slunečního vrchu, které je dnes roztroušeno po celé republice, Petr Zemánek ( od Nabata J ), pan Leier, pánové, co mají ty pěkné Asiaty a jezdí také neustále …, atd., určitě jsem ještě na někoho zapomněl. Zábava je v plném proudu, je půlnoc  a zvedám se k odchodu. Tomáš mně však ještě zdraví, navrhuje posledního panáka, tentokrát Whisky Red Label, na dobrou noc – odchodného, ejhle, odcházím ještě další tři hodiny. Ke cti všech zůčastněných musím podotknout, že když jsem šel kolem třetí hodiny spát, zábava vesele pokračovala. Byli i tací, co dokázali sobotní program absolvovat bez jediného zádrhelu, přestože se vyspali snad jen jednu hodinu. Takovou výdrž tedy nemám, ke srazům však tato posezení rozhodně patří. Přece si večer nedáme jen kakao a hned jít spát ? ( toto naopak  platí pro účastníky dětského věku, kterých utěšeně přibývá J ). Jen si neodpustím poznámku, že video slouží jen a pouze k promítání filmů … .

 

V sobotu se moc stydím. Amír jde na plac odpoledne, všichni mne znají jako sportovce, tak rozhlašuji, že jdu na „pochoďáček“. Samozřejmě ihned po snídani končím nepozorovaně v chatičce ve spacáku – a budí mne až v poledne bušením na dveře zdravotnice Michaela, kterou přiváží jako další posilu z dalekých Křtin kamarád Roman.

Propásnu samozřejmě vystoupení naší omladiny, nemám odvahu říci Janě Holečkové, že mladou Belu znám již z dob před třemi lety, kdy ještě  nebyla na světě J. Tak raději hluboce lituji toho, že jsem jejich nádherné vystoupení prospal. Stejně jako spousty dalších štěňat a mladých psů. Dorazilo jich velké množství ze všech koutů republiky.

 

A jdeme na plac. Jsem velmi zvědav na vystoupení Adžiky, Arga a Amíra. Pro všechny je to premiéra mezi dospělými, navíc ještě nikdy nekousali, ani doma na dvoře  - nepočítám-li nějakou tu slepici či kočku …. S chlapci jsem velmi spokojen, po prvním zástřelu již jejich zákusy nemají chybu. Nikita či Osman jsou sice zatím někde jinde, ale chce to nabrat zkušenosti … Adžika tentokrát nebyla zcela ve své kůži, ale budiž jí to prominuto J. Je to krásná citlivá fenka, jsme u ní zvyklí na trvale nadprůměrné výkony a tentokrát byla „jen“ dobrá. Každý z nás má někdy slabší den a Adža to dokazuje hned v neděli, kdy se mimo soutěž „kousáčů“ postavila Michalovi tak, jak jsme u ní normálně zvyklí .

 

Sobotní program ukončuje Tomáš Froněk vyhlášením „výpravy“ po okolí tábora. Mám to na starosti já, nakonec vše dobře dopadlo, jdeme s Amírem sami. Vzhledem k časnému setmění, zpáteční 4 kilometry z Liščího vrchu absolvujeme za tmy.  Myslím, že by účastníci na tuto akci ještě dlouho vzpomínali, jako když jsme jednou šli stejnou trasu za tajícího sněhu a moji přátelé měli všichni botasky …

 

Je tu opět večer a  usedáme v nejsilnější sestavě. Sluneční vrch ( Holečkovi, Klackovi, Havlásek, Brzobohatý a Míša), doplněni pozvolna se rozjíždějícím Ďáblovým dvorem ( Halamkovi) – Igor mně asi jednou zabije … A samořejmě Kuba s Michalem, dále naši staří známí od Berounky, Petr od Nabata, nebo –li Sar-Nab J. Na stole není pro jistotu litr průzračného moku, ale hned dva ( či tři ?).  Zábavu, jako vždy\, rozjíždí Roman ( proč jen ho ta Iveta nazvala sexuálním maniakem??? ). Je to téma zajímavé, nikomu u stolu už není patnáct ( včetně Froňkovic Barunky), tak se to pěkně  rozjelo, s drobnými odchylkami nám  to vydrželo  opět do hluboké noci. S prázdnícími se lahvemi jdou do placu nové a nové zážitky a zkušenosti – myslím, že i tento večer si všichni budeme pamatovat hodně dlouho … Však  i na nejmladší účastnici srazu bylo „zaděláno“ přesně před rokem J.

 

V noci je zima. Jejda, to je zima. No fakt strašná.  To se snad ani nedá vydržet. Topit se v chatkách nesmí,  tak  to musíme vyřešit nějak jinak. Amírovi dávám povel dýchej – a volíme metodu vzájemného zahřívání. To však již ne s Amírem …

 

Tak jsme se nakonec přece jen pěkně vyspali, že se ani nechce vstávat. Další průšvih je na světě - propásl jsem novinku srazů – ranní rozcvičku vedenou panem Igorem Halamkou. Však jdeme také opět  na plac téměř ze spacáku. Ano, tento sraz je opravdu krásným výletem.

 

Program probíhá jako obvykle, v „kousáči“ jsme tentokrát svědky „útočícího a křičícího  davu“ nejen v rozestřelech, ale už hned se všemi psy. Výkonnost stále roste, pravidla a náročnost přitvrzují – tak to má být .  Argo premiérově poráží Amíra, mám z toho radost, jen ať si chlapci mezi sebou pořádně zasoutěží. Prapor nám tentokrát drží nejvýše mladá Bela od Holečkových, je to rváč, po mámě. Své kategorie vyhrává  a už se těším za půl roku, kdy půjde do soutěže proti svým starším sourozencům. Pozoruji, že přibývá účastníků, chovatelských stanic a mám z toho také radost. Nová krev vždy přináší oživení, nové impulsy, nápady, rostoucí kvalitu.

 

Závěrem si neodpustím zmínit ještě jednu příhodu. Je naším dobrým zvykem, dělat si legraci jak sami ze sebe, tak i z ostatních. V neděli to odnáším  já -  jak si dovolím vozit psy v takové popelnici ( bylo použito mnohem tvrdší pojmenování- mám Škodu Fabia Combi …), že by na mne měli poslat ochránce zvířat, že si mám koupit pořádný, zahraniční, velký auto, atd … Když jsem se v pondělí dověděl, že cestou domů se kamarád Roman dostal do kolony aut u Letovic. Pomalu se posunuje, a posunuje …, až je „u zdroje“ kolony. Dostává záchvat smíchu, dopravu blokují naši staří známí, kteří mě ještě před chvílí dávali přednášku o „popelnicích“. Jejich Renault Trafic si stojí uprostřed silnice – a nejede. Prostě se polámal. Končí na tažném laně v garáži šťastných majitelů v Obřanech. No to víte, že jsem okamžitě po vyslechnutí této zprávy psal na patřičnou adresu  sms … J.

 

Jak je vidět, srazy nejsou jen o výcviku psů. Je to samozřejmě velký a důležitý moment, ale není jediný. Stejně neodmyslitelně k myšlence na sraz přichází myšlenka, co zase zažijeme  příště …J.

 

Proto tedy, sportu, legraci a chovatelským srazům zdar – a zase za půl roku na viděnou.

 

 

Radek Brzobohatý

Sluneční vrch

Křtiny

 

 

Křtiny, 6.11.2007